Emotive..

5. května 2013 v 1:41
Proč jsem tento článek pojmenovala zrovna slovem *emotive*?..Jinačím slovem emotivní,citlivý,smutný..protože bych v tomto článku ráda vyjádřila své vnitřní pocity,které v sobě každý den skrývám.




Začnu vyprávěním dnešního normálního obyčejného odpoledne strávené v práci,poté mě čekala cesta za kamarády,se kterýma jsem se strašně ráda po pár dnech opět viděla a měla dobrou náladu,možná do doby než jsme si s kamarádkou začali povídat na téma *kluci* a o tom jak nás poslední dobou kluci nezajímají a žádný nás ničím nepřitahuje,upřímně uvažovala jsem nad tím,proč ona má momentálně problémy s klukama,ale co se týká mě,tenhle pocit mám už delší dobu,upřímně,kdy naposledy jsem měla doopravdy kluka ráda a cítila ten pocit zamilovanosti..?

Bylo to před rokem a půl do kluka kterýho jsem měla sakra hodně moc ráda a znamenal pro mě víc než kdokoliv jiný před ním a trvalo mi celých dlouhých devět měsíců než jsem se dokázala z toho vyhrabat a když jsem se z toho vyhrabala,byla dlouhá pauza než jsem poznala někoho kdo mi z čistajasna nečekaně vstoupil do života,do hlavy,do srdce a nechce od tama odejít a to je důvod proč mě nezajímají ostatní kluci,proč by taky měli,všichni mi připadají stejní,ať to jsou blonďáci,bruneti,černovlasí,v dnešní době už skoro žádný kluk se nesnaží vypadat jako Justin Bieber nebo naopak jedna polovina hlavy oholena na Skrilexe,takoví kluci se mi mají líbit,takoví kluci mě mají přitahovat,každý vedle každýho stejný..? NE!

Protože někdo je naprosto rozdílnější a okouzlující než ostatní stejní kluci kolem nás.Potom večer jsem si zapla počítač jako je mým zvykem každý večer a začala si volat s kamarádkou Terezkou jinak Christen,která původně měla tento pátek 10.5.2013 jet ještě jednou kamarádkou Charlotte na Majáles,který se bude konat ve městě Šumperk,jak jsem se už jednou zmínila na to město mám mnoho krásných vzpomínek a jakési pouto,které nejde jen tak mávnutím proutku zrušit nebo zničit.

Proto jsem se rozhodla,že na tomhle Majálesu kde samosebou budou vystupovat kapela Koblížc! kteří jsou v mém srdci hodně osobní,takže jsem tam nechtěla ze všech směrů chybět a důvod proč mi tolik záleželo na tom,nejet tam sama byl ten,že jsem tam nechtěla zůstat přes noc sama než pojede raní autobus zpátky do Ostravy a z toho důvodu mě ta špatná zpráva že Christen se Charlotte bohužel nemohou v pátek na Majáles jet semnou docela hodně sebrala.

Samozřejmě si zcela uvědomuju,že holky za to nemohou a nic jím nevyčítám ani vyčítat nebudu,nemohu.
Jen takový vnitřní strach jak celá ta noc dopadne a další emotivní myšlenky mě dostaly do smutné a citlivé nálady..Po pár minutách mi moje zlatíčko Verunka napsala něco,co mě hodně zahřálo u srdce a to,abych se jí svěřila,vždycky je tu pro mě a můžu jí říct cokoliv,bohužel,jak jsem psala v předešlém článku,nekteré věci nejdou jen tak říct,dostat ze sebe slovy,momentálním způsobem je pro mě těžší,ale taky lepší dostat psaním tohoto článku své pocity a hlavně především své slzy,které právě padají z mých očích,z toho důvodu,že po pár minutách po krásné větě od Verunky mi začala psát Marťa.

Marťu jsem poznala na svým prvním koncertě 1.11.2012 v Ostravě-Barráku,a setkávaly se na dalších koncertech,ale neměly jsme ještě možnost se více poznat a i přesto mi v první řadě moc pochválila tento blog a mé články,které si moc ráda čte a prožívá mé články jako by byly její,cituji z její zprávy mimochodem a podpořila,abych se články jistě pokračovala dál a to mě hodně překvapilo mile,jelikož od Marťi bych to opravdu nečekala a doslova mě touhle větou šokovala a ještě jednou chci za toto moc poděkovat,hodně to pro mě znamená,když vím že jsou lidi,kteří mé články čtou s radostí a dokážou zapojit do mých článků svou představivost,protože tohle je moc důležité,aby člověk dokázal vcítit se do článků,které autor píše,snáze pak dokáže pochopit vlastní pocity autora:)

A Marťa mě nepřekvapila jen tímto,ale teďka opravdický důvod mého dnešního večerního emotivního smutku,Marťa jelikož byla při pár okamžicích na koncertech tak mi dokázala napsat podobnou,opravdu hodně podovnou větu,kterou mi před pár měsíci řekl jeden člověk,od kterého mi tahle věta hodně hluboko v hlavě,ale taky v srdci utkvěla.Marťa mi tuto větu tak hodně připoměla a následně dalšimi větami,které byly věnovány pro mě od ní jako chápaní mých článků a mých pocitů mě rozplakala natolik,že jsem své emoce a city musela dostat alespoň tímto malým způsobem a to psaním ven ze sebe..

Vždycky jsem byla já,ta,která se dokázala vcítit do kůže jiných nebo do jiných situací,kdy jsem cítila pocity,strach,bolest druhých,ale dneska poprvé to dokázala jiná osoba,Marťa,neuvěřitelné,ale i přesto tak nádherné.
Dnes večer pořád dokola poslouchám jednu píseň dokola.*ŠárkaVaňková-Stín* Dva verše pro mě docela hodně znamenají a tady ty verše jsou:)

*Já chci bez tebe jít dál,z místa se hnout.musím zapomenout.
Opouštím tajný přání, ať zpátky Tě mám,
tvý sliby prázdný už nepočítám.*
Když slyším to slovo *sliby*připomíná to jednu věc na kterou mi taky dneska Marťa varovala.
Neslibovat si nic od pátečního Šumperskýho Majálesu od jedné osoby a samozřejmě si uvědomuju,že má pravdu,bude tam několik tisíc lidí a bylo by až moc neuvěřitelné,kdyby aspoň na malou chvíli mohla tu osobu pozdravit,prohodit pár slov a vidět jeho krásný okouzlující úsměv,ale budu stát nohama zcela při zemi a na páteční den a večer se připravovat realisticky ne zasněně s představami:) Tímto dnešní noční článek končím,je právě přesně 1:35 ráno takže největší čas uložit se do hříše snů a popřát všem krásnou noc plných romantických snů:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama