Výčitky..

8. května 2013 v 2:03 |  Můj život, Můj deník.
Pozdě,ale přeci jsem tady a píšu další pozdní článek,neodešla bych bez toho,abych žádný nenapsala:)





Od včerejšího večera kdy jsem psala předchozí článek,jsem tušila,že ten dnešní bude o výčitkách,ale od dnešního rána jsem to věděla už jistě.Od rána se našli totiž hned dva lidi,kteří mi museli něco vyčíst.První byla mamka,z toho důvodu,že jsem ráno nešla kam jsem měla jít,dozvěděla jsem se,jak jsem nezodpovědná a pár minut na to nejlepší kamarád,brácha,vyčítal mé včerejší zpoždění,které nebylo schválně,ale bohužel mým zpožděním jsem způsobila,něco co jsem opravdu nechtěla,ale netušila jsem,že to mé zpoždění bylo tak vážné i když jsem se víc jak dvakrát omlouvala,zpozdit se je přeci lidské i když o dlouhých 20 minut,ano,slíbila jsem někomu,že budu na místě v tolik hodin a nemohla tam dorazit,ale na jedno ráno těch výčitek už bylo bohužel na mě moc..

Proč pořád píšu zrovna o výčitkách..?Nikomu jsem tohle neřekla,jelikož jsem o tom nechtěla s nikým mluvit,ale tady se můžu svěřit a možná se mi uleví,před pár dny jsem se dozvěděla úžasnou zprávu o mém přijetí na dvou leté nástavbum na obor Podnikání,měla jsem z toho skvělý pocit,konečně budu moct mé rodině po třech letech všech výčitek dokázat,že ze mě něco bude,ne jenom blbá vyučená květinářka,(i když tohle možná taky ještě ne),ale ještě v ten den jsem si omylem přečetla email od mojí starší sestry,který patřil pro přečtení mamce,ne mně,ale já si ho přečetla,stálo v něm snad každý věta,každá výčitka.

O tom jak já si jezdím užívat na koncerty,místo toho,abych pomáhala mamce,když musí chodit do práce,raději si pojedu do Šumperku a do Prahy a o tom přijetí jediná věta: *Bude dalších deset let na krku nicvíc* ano tekly mi slzy,když jsem si to četla,nedokázala jsem na to říct ani slovo jak mě to v ten zlomek zasáhlo.Moje sestra nemá dokončenou žádnou školu,jen základní,je jí 24 let a každý den sedí doma s 3 letým dítětem a mě vyčítá,že jsem byla přijata dvou letou školu a mé cestování na koncerty a když už jsme u těch koncertů,údajně podle mé dokonalé bezchybné sestřičky,mi mamka musí na ty všechny cesty dávat peníze,já si totiž neumím ani korunu ušetřit a když tvrdím,že je mám schované lžu o tom.Takže,pokud se člověk snaží,pomáhá ze všech sil jak může,chodí do školy,vydělává si a šetří si na svoje koncerty,je potom ten nejhorší,který tahá peníze z vlastní mamky..A teďka ..proč mám já výčitky..??

Jak jsem psala v předchožím článku o tom,jestli je dobré,když se stane něco,a někdo za to trpí,jestli se to mělo stát..Ano kvůli tomu mám každý den,každý okamžik,kdy si na to vzpomenu,výčitky.

Poznala jsem osobu,která je strašně výjimečná a už jsem pochopitelně o té osobě mnohokrát psala a obávám se,že ještě budu.Ta osoba je velikánským kouzlem a talentem výjimečná a já stále nemůžu uvěřit tomu,že jsem dostala příležitost a šanci tuhle osobu poznat trošku osobněji než mohli třeba ostatní cizí lidi,ano taky jsem neustále pro tu osobu cizí,ale,když jsi mě na našem druhém setkání pamatoval mou malou osobnost a byl rád,že se podruhé setkáváme a o trošku více jsme se sblížili,ještě jsem netušila v čem bude chyba..V čem bude ta výčitka..O pár dní jsem se poznala s člověkem,který se celý rok snažil o to,poznat toho výjimečného člověka,o to být vnímaná tímto výjimečným člověkem,ale neměla příležitost,aby si jí pán výjimečný dokázal zapamatovat a více se s panem výjimečným sblížit..V ten den mi řekla jednu větu,která mi neustále leží v hlavě: *Nevyčítej si to,protože on si tě vybral a buď šťastná,že si vybral zrovna tebe.*Ano,do dnešního dne jsem si to nepřestala vyčítat..

Pár dní na to jsme měli cestu do Havířova,kde následovalo moje třetí setkání s výjimečným člověkem a tentokrát jsem nepočítala s tím,že by naše setkání mělo být podobné jako ty předchozí dvě,kdy jsme si povídali a já mohla být v jeho blízkosti..Ale stalo se něco,s čím bych nepočítala ani ve snu,uprostřed koncertu na mě ukázal prstem a radostně se usmál..Před očima ne celým klubem,ale pro mě bylo v tu chvíli zničující,že to bylo před očima toho člověka,který se pro něho tolik trápil,proto,aby tohle všechno získala ona,ne já,ano opět ty výčitky..

Že já si ani jedno z toho všeho vlastně ani nezasloužila,o jeho pozornost od prvního setkání,o jeho dívání se do mých očí,o jeho krásné úsměvy,držení..Když každý den vidíte,čtete,jak se ten člověk trápí a vám na tom člověku záleží a máte ho rádi,nesnesete ten pocit vinny..Nesnesu ty výčitky,které mám každý den,když jsi vzpomenu,jak jsem byla šťastná v jeho blízkosti.Jako bych měla zakázané být šťastná a porušovala ten zákaz..Takový odporný úzkostlivý pocit..Výčitky jsou všude kolem nás a ani netušíte jakou sílu mají ve vaší hlavě, ve vašem srdci.Zda je správné být šťastný za trápení osoby kterou máte rádi..otázka,nebo oznamovací věta..Zda je správné, aby se staly věci,které se mají stát,za trápení člověka,kterého máte ano,rádi..Vaše štěstí,nebo štěstí člověka,který se kvůli vašemu štěstí trápí..Neustále dokola jedno jediné slovo *výčitky*.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama