Bolest..

25. června 2013 v 0:57 |  Můj život, Můj deník.




Na první pohled jen skupinka lidí jako z nějakýho turistickýho výletu,ale pro mě fotka vzpomínková,pro mě to není jen tak obyčejná fotka,jsou na ni lidi,kteří jsou vrytí do mýho srdce a nikdy bych je za nic nevyměnila..jo proč si tím nejsem už jistá ještě dnes večer..
První fotka z našeho prvního Silvestra,kdy jsme byli všichni pohromadě,užívali jsme si večer plný hlasité hudby,všichni se bavili,smáli se,pili a naprosto šťastní,že jsme společně na jednom místě ve stejnou chvíli.Uběhlo pár měsíců a jaký to je dneska(??)..

Poslední dobou jsem prý duchem nepřítomná,myšlenkama někde jinde,dokonce jsem protivná,nebavím se a možná vyvolávám hádky..ale nikdo nemá tušení proč,že se snažím jenom ozvat se za někoho kdo nemá tolik sil to udělat sám a já se už nemůžu divat na to jak se ti lidi mění??,jak se vše kolem nás mění a už to není takový jaký to bylo v den,kdy byla první fotka ze Silvestra vyfocena,v den kdy nám záleželo na tom užít si večer a noc..Na čem záleží dneska??..
Nemám sílu a odvahu na to zařvat to vše nahlas,proto dělám to co umím nejlíp,vyjadřuju to tady a byla bych ráda,kdyby si to přečetl každý kdo je třeba na tý fotce,kdo možná pochopí celý tenhle článek a nebude mít proti tomuhle nic špatnýho a nebudu opět ta nejhorší..

Před pár dny se po ehem malování v novým bytě mý hodně dobrý kamarádky a nejlepšího (ehem) kamaráda mělo uklízet hlavně v kuchyni to vypadalo příšerně a ten úklid se každý den odkládal na ten další a takhle to šlo několik dnů po sobě,když jsem jeden den tam dorazila podívat se jak to tam teda vypadá uklizeně,viděla jsem pouze otřesný bordel a v místnosti ležící-sedící lidi na madračce s cígem,dalšího člověka hrající na kytaru nějaké pokusy o hraní,jen tak jsem postávala u okna a čekala co se bude dít(??) po několika asi 30 minutách nic..milostné hrátky jednoho páru(co jinýho taky že) pořád divný hraní na kytaru a moje kamarádka stojící v kuchyni u okna se smutným,zoufalým výrazem,čekala jsem,jestli si toho všimne někdo kromě mě,třeba..a když se stále nic nedělo šla jsem za ní zjistit copak ji trápí, i když jsem to věděla už předem a měla jsem pravdu..Byla zoufalá na situaci,která tam vládla,ale nedokázala vyslovit nahlas ani slovo,strašně chtěla něco říct,ale,když to takhle probíhalo celý odpoledne,přestala mít chuť o něco se snažit,aby se zvedli a začali něco dělat,kromě toho ležení-sezení,kouření a tak dále??..
Pak proběhlo stěhování nábytku a veškerých krabic a pytlů s věcma.Ve středu jsme se domluvili na hromadným úklidu a aby se neopakovalo to předtím,aby někteří přišli jen proto aby si měli kde sednout a zakouřit si,a nechtěla jsem aby moje dobrá kamarádka opět zoufale postávala mimo(k tomu mimochodem ještě dojdu..),řekla jsem všem svůj názor na to,a aby každý pomáhal a neseděl jen tak..no,že jsem byla hned terčem křiku a otázek stylu *a kde jsi byla TY?!!,pomáhala jsi snad s něčím TY?!!* Ano seděla jsem doma zavalena sešitama,nepomáhala jsem mezi tím co tam byl největší bordel,vím,že mě to neomlouvá a asi proto jsem byla hned ta nejhorší a navíc dostala zákaz vstupu přes práh do jednoho z pokojů..

Co mě opět zklamalo nejvíc u (ehem) nejlepšího kamaráda??Jeho středeční chování..když jsme se domlouvali,v kolik hodin dáme sraz před bytem,jelikož měl jako jediný klíče od bytu,byli jsme domluvení na určitý hodině a oba jsme s tím časem souhlasili..ano může se stát,že se třeba něco změní a vy se zpozdíte,přihodí se cokoliv nečekanýho,ale,když někdo s kým jste na tom byli domluvení,v ten čas volá,aby zjistil kde jste,co se stalo,že tam už jste a vy nikde,začnete po něm do toho telefonu řvát,ať vás laskavě neotravuje,že nemáte čas,že přijedete za půl hodiny a nazdar??..možná by vám stačilo říct blbý promin,zdržel jsem se,nestíhám,budu tam později??..No,když už tam čekáte ty půl hodiny a mezitím dorazí ostatní..čekáte a čekáte..uteče další půl hodina než konečně uvidíte toho,kdo jako jediný celou dobu chyběl a opět žádný slovíčko jako promiňte,ahoj,to bych zřejmě čekala v tu chvíli moc,vždyť já si dovolila tam hodinu čekat,když někdo prostě neměl čas a vy ho jen obtěžovala a pak jen tak za to nakonec můžete vy sami,protože taky na vás údajně tolikrát čekal(jen bych strašně ráda věděla kdy,moje pamět si nemůže a nemůže vzpomenout)..no,ale konečně jsme se teda dostali do bytu a dali se do uklízení,někteří byli v jednom pokoji,někteří v kuchyni,ale šlo vidět,že jsme se konečně dostali k pořádku..Bohužel,celou dobu trvala ignorace od (ehem) nejlepšího kamaráda,kterýmu jsem nestála ani za jedno blbý slovo,jen vražedné pohledy,ale svůj zákaz vkročení přes práh jsem tolerovala a plnila..

Ano později večer v tramvajce se mi všechno vracelo a nebylo mi to sakra jedno,ale řekla jsem si a spíš slíbila,že takhle to už dál nejde,já nebudu pořád jen ta nejhodnější,která každýmu kdykoliv pomůže,pokaždé jenom každýho vyslechne a pak si za odměnu poslechne co si zřejmě jedinýho zaslouží a hned to vše jen tak odpustí,zapomene na to a jde se dál,jako by se nic nestalo..
Před asi hodinou jsem měla hovor se stejnou hodně dobrou kamarádkou a myslela jsem,že je vše vpohodě,ptala jsem se jaký měla den,jak si užila odpoledne a nečekala jsem v nejmenším,že se mi rozpláče do telefonu a budu muset z ní tahat co se stalo,proč pláče,co jí opět trápí..No,pak jsem to vše pochopila a nemohla tomu všemu (opět) uvěřit..Že tohle je pravda..

Když máte problémy a ne jen tak lehké,vážné problémy se zrakem a jste ve svým novým bytě a příjdou kamarádi,přátelé,těšíte se na strávené odpoledne,nebo večer s něma,ale bohužel místo toho vaše kamarády zajímá opět to,aby si měli kde sednout a kde si pouštět filmy a celé odpoledne sledovat filmy bez toho,aby se na chvíli podívali na někoho,kdo tam jen tak sedí a čeká na to,jak si ho někdo všimne a uvědomí si jaký to musí být pro tu osobu,být potichu,aby náhodou někoho nerušil při filmu a vlastně se nemoct na ten film ze zdravotních důvodů koukat s ostatníma..ano našel se jediný člověk a já jsem upřímně ráda za to,že ten jediný člověk má srdce,oči a duši..a dokázal na několik minut vzít tu osobu a jít s ní pryč z místnosti a věnovat se jí..
Jelikož zřejmě všem ostatním šlo jen o to,aby je (NIKDO) nerušil při filmu..ne,filmech..Říkat tomu člověku ve vlastním bytě,aby tam nebyl a odešel do jiné místnosti 2x2 metry,kde je pouze jedna madračka a tma,holá místnost,kde není zatím ani blbý světlo,už mi příjde moc..
To už vážně nikdo nedokáže pochopit a vidět jak se někdo blízký trápí a tu bolest skrývá v sobě hluboko a nic neřekne(??)..nechat tu osobu samotnou v malinké tmavé místnosti jen tak,však si sama poradí,hlavně že se můžeme v klidu na něco čumět nebo konečně kecat o něčem co ta osoba slyšet nemusí..vžďyž jediný co umí je mluvit jen o jednom člověku,kterýho miluje,jediný co umí je,mluvit jen o svých citech,furt dokola,kdo to má furt poslouchat že..A vy se pak divíte,že někdo radši drží hubu a neřekne o svých citech ani slovo,vy se pak divíte,že je člověk protivný,když vidí tadytohle všechno okolo ???..
Už jsem to upřímně nemohla vydržet dusit to v sobě,NE!

Ano spousta z Vás,kteří si možná tento článek přečetli až do konce mě budou nenávidět,říkat si o mě ty nejhorší slova a opět budu ta nejhorší,protože jsem napsala čistou pravdu,možná si aspoň jeden člověk uvědomí a uzná,že jsem měla pravdu(možná??) ale mě to bude jedno,mě tihle lidi už nezajímají,mě zajímají ti lidi na tý první fotce,ti lidi,kteří stáli při sobě a užívali si odpoledne a večer i bez toho aby celý den koukali na filmy a nechali tam někoho blízkého,aby jen tak seděl a poslouchal něco co nemůže vidět !!! Já chci zpátky ty lidi,se kterýma jsem dokázala být aspoň trochu šťastná,kteří mě dokázali vždycky rozesmát a ne lidi,kterým jde jen o to mít kde kuřit,kde hulit,kde provozovat své sexuální hrátky a tak dále..
Možná až bude opravdu pozdě a ta osoba z toho bytu odejde a to definitivně,najde si něco,kde se nebude cítít jako doma,ne jako někdo navíc,kdo tam ani trochu nepatří,jakoby tam nebyl vítaný..uvědomí si někdo,že to pořádně posral,až nebudou mít peníze na to zaplatit ten byt,zařídit vše a nebudou mít kde chodit sedět a všímat si jen svýho..
Rozhodla jsem se nedusit to dále v sobě jako ta hodně dobrá kamarádka,která seděla sama v malinké místnosti s pláčem a pocitem samoty a samoty,s pocitem méněcennosti..lidi kéžby jste moje slova pochopili,ještě před tím než začnete na MĚ útočit,protože já už přestala mít trpělivost s tím,aby jste bezdůvodně útočili a pak neuměli říct ani blbé slovo..
Hodně bych si přála,aby vše bylo tak jako na Silvestra,v ten den,kdy jsem byla nejšťastnější za to,jaké lidi okolo sebe mám a jak jím můžu důvěřovat a kdykoliv jim pomoct s čímkoliv je bude trápit..

Vychutnávala som si každú chvíli,ako by mala býť posledná..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama