Žárlivost aneb závist?

3. února 2014 v 22:35 | Tea |  Má snaha o psaní
Tento příběh je smyšlený a osoby v něm nejsou reálné. Mým cílem je aspoň trošku přiblížit jednu věc o které nemůžu nahlas mluvit,bohužel.






Žárlivost aneb závist?

Mé jméno je Michaela.
V létě a to je za necelé dva měsíce mi bude sladkých sedmnáct let,můj sen od malička bylo, studovat hudební-taneční školu. Moje stydlivost a strach mi v tomhle vždy bránil.
Poslouchat, skládat a věnovat se tanci můžu jedině ve svém pokoji za zavřenýma dveřma..
Tak jsem šla na gymnázium. Má touha zůstala po celá léta skrytá.
Mám svého největšího idola, do kterého jsem tak trochu platonicky blázen, ale jen trošku, přísahám! Nikdo o něm neví, nikomu jsem nikdy o něm neřekla, propadla bych se pod zem, kdyby kdokoliv věděl, jak strašně moc ho obdivuju a poznat ho osobně, vidět ho a nedejbože s ním mluvit, to bych omdlela, jen na to pomyslím.
Jeden den, se tak málem stalo! Bylo normální, jarní a slunečné dopoledne, seděla jsem v lavici a koukala na tabuli, učivo, které jsme právě probírali bylo nad mé chápaní. Pár vteřin během mého přemýšlení jsem zaslechla z vedlejší lavice, kde sedí oblíbená, pěkná, pokaždé usměvavá Karol.
Ji nešlo přeslechnout, nikdy! A tohle už tuplem ne! ,,Holky, musím se Vám pochlubit, víte, jak moje máma spolupracuje s hudebníma hvězdama? Včera večer mi prozradila malé tajemství.. Toto léto bude spolupracovat s jedním nováčkem. Holky, musíte mi slíbit, že to nikomu neprozradíte, svěřím se s tím jen Vám!" Kerol začala ještě víc šeptat, ale já koukala na druhou stranu, z okna ven a uši měla napjaté, jako králík. ,,Jde o to, že máma bude často, hodně často v jeho domě a zkušebně, kde věnuje veškerý svůj čas skládáním svých textů a hraní na kytaru! Bude s ním připravovat nové album, které se následně bude celé nahrávat v máminem studiu. A to není zdaleka vše, pokud se budu opravdu, vážně hodně snažit.. Můžu být u toho všeho, trávit s ním čas při skládání a zkoušením, pokud mámu dokážu přemluvit, aby mi dala šanci se mu předvést s mým talentem." ,,Vážně? Wow, to je úžasné, tohle by byla tvoje životní šance a prozradíš nám o koho jde? Někdo hodně známéj?" ,,Nejznámější není, ale je strašně hezkéj a miléj. Jmenuje se Alex Petterson." Praaask. Všichny oči v tu ránu na mě! ,,Heh, já se, heh, omlouvám. Postavila jsem se ze země a zpátky si sedla na židli. Kerol se svýma kamarádkama hodily na mě úšklibek a dál si šeptaly.. To se mi snad zdá! To je jenom zléj sen! To ne, prosím, to nee! Ať jsem jakákoliv, ať se moc nevěnuju škole, jak bych správně měla, ať jsem nikdy v životě nikomu neprozradila můj největší zálibu v mém zatraceně nudném životě, ať nejsem bohatá, krásná, talentovaná jako Kerol.. Ale tohle né! Ona a setkat se s největším, nejtalentovanějším, nejroztomilejším klukem, muzikantem, nejromantičtějším textařem! Můj idol od první chvíle, kdy jsem poprvé slyšela jeho hlas, viděla jeho nádherné, pronikavě modro-zelené oči, jeho sladký úsměv, na který se dokážu dívat bez mrknutí i hodiny bez přestávky! Chtělo se mi utéct, hodně, hodně daleko! Cítila jsem, jak mě začínají pálet oči slzama.. Tohle je ták strašně nespravedlivé, celé dva roky tajně snít o setkáním s ním, o poslechnutí jeho hudby naživo, ale je tak zaneprázdněn, že tady do takové zapadlé díry jako je Lesná, přes 400km od hlavního města Prahy, kde Alex bydlí, tam má svůj nádherný dům se zahradou, své zkušební místo a máma od Kerol náhravací studio! Můj sen se nikdy v životě nesplní. Nikdo nemá ani tušení čemu se věnuji každý den po návratu z téhle pakárny! Nikdo neví, že každičký den až do usínání myslím celé dva roky jenom na něho! Moje nejnižší vrstva dnešní společnosti mi ani nikdy v životě nedovolí přiznat mé sny, mé představy a mou tajnou lásku k Alexovi. Jak bych se s ním mohla jen na sekundu vidět, když se podívám na sebe: delší hnědé kudrnaté vlasy, oblečení nic moc a pak na Kerol: delší stříbřitě blonďaté, rovné vlasy, oblečení od nejnovějších kolekcí, svůj talent ukazuje všem a všude. Její společensky na vrcholu maminka ji vždy a vše zařídí, netrvá to ani hodinu! Setkání a spolupráci s Alexem ji bude trvat možná jenom půl hodiny. Dva roky mé zakázané touhy, mé snění o Alexovi jsou pryč. Vše získá Kerol a bez jakékoliv námahání..

Co může člověk dělat, když tohle všechno drží v sobě, před světem, před každým človíčkem na téhle planetě a pak se objeví jedna osoba, která Vám vše v sekundě sebere? Vaše sny, touhu, představy.. Získá to bez mrknutí oka.. Je možné nemyslet na to a žít dál s vědomím, že ona hold měla štěstí a vy ho nemáte? Nebo je to hříšné takhle závidět, nebo žárlit snad? Je to závist, nebo žárlivost? Může ta osoba vlastně za to, že na ni žárlíte? Protože ona nemá nejmenší tušení o Vašich snech a Vaší platonické lásce k někomu. Nezáleží na tom, jestli je ta osoba mrcha jako Kerol, nebo hodná duše, která nemá špatné úmysly? Bohužel, na této planetě má větší a lepší příležitosti od života a Vy se na ně můžete jen koukat a usmívat se, přitom, za zavřenýma dveřma toužíte po tom, co nikdy mít nebudete. Toužíte být v její kůži a mít splněné sny o kterých ona nemá ani tušení, že někdo, možná tak blízko by za to dal nevím co.


,,Jak utéct, nenechat nic znát, jak říct pár vět, jako: ,,Mám tě rád''..
Jak prosit o pár minut, o pár slov .."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama