O čem se nemluví?

4. března 2014 v 18:22 | Tea |  Téma týdne

Ráda bych se pokusila sepsat tady pár věcí, o kterých se podle mě s nikým nemluví.
Brání v tom možná stud, strach, nebo jen všeobecně málo projevujeme to, aby nám bylo důvěřováno a lidé by neměli strach se nám svěřovat s problémy, které je trápí a, o kterých se tím pádem nedá jen tak mluvit.





Problémy ve škole - Z prvu se to zdá být, jako jeden z méňě závažných problémů, ale někdo, kdo je možná v něčem pomalejší, nerozumí tomu, nemá nikoho, za kým by mohl jít a poprosit o pomoc, třeba se stydí za to, že je trošku jinačí než ostatní spolužáci, se časem začne ve všem plácat a potom už někdy bývá mnohem horší problém a přitom jen málo třeba prokazujeme ochotu a zájem tomu člověku pomoct.
Ano, jsou někteří, kteří ani po Vaší nabídce nemají zájem, to už je pak jejich osobní přístup, ale co takhle zkusit udělat ten první krok?..
Nespokojenost v zaměstnání- Dostaneme zaměstnání, někdy je to třeba naše úplně první zkušenost v novém prostředí, mezi kolektivem a v dnešní době, stačí opravdu jeden člověk s opačnými vlastnostmi, hodnotami a názory, než máte Vy a už Vám chození do stejného zaměstnání může dělat nepříjemnosti.
Ze začátku si říkáte: ,,To zvládnu, budu ho/ji ignorovat, chodím tam za účelem práce", ale věřte, že za chvíli už i ta práce se Vám bude znechucovat a čím dýl to budete ,,snášet" tím nešťastnější budete.
Tohle znám, bohužel z vlastní zkušenosti, ne přímo ze zaměstnání, ale z praxe.
Dva roky jsem musela z donucení chodit někam, kde jsem se necítila ani trochu příjemně a následně jsem se snažila vymýšlet jakékoliv důvody, hlavně, abych tam nemusela.
Tím mi hrozily málem další problémy, ale proč?
Důvod, ten už nikoho nezajímal..
Proto je lepší neodkládat to, nepředstírat, jak Vás tato práce náramně baví, ale snažit se ze všech sil změnit práci, hledat to, co Vás bavit bude, čemu se budete věnovat s energii a pozitivní náladou.
Bude to těžké rozhodnutí, těžké hledání, ale na konci ta úleva a spokojenost bude určitě stát za to..
Sny, přání - Jak často příjdete za někým a svěříte se mu/jí se svými sny a tajnými přání?
Málokdy.
Příčinnou je závyst, falešnost a přetvářka lidí, od kterých byste to někdy ani nečekali a proto se hodně těžce dá někomu věřit a mít odvahu, nebát se prozradit své sny a to je podle mě velká chyba..
Každý má své sny a přání a praví přátelé by měly o nich vědět a mít zájem pomoct Vám je uskutečnit..
Nevěra - O tomhle se nemluví už vůbec. Vážně je lepší někoho podvádět, než si sednout, rozumně si promluvit a vysvětlit si vše?
Pro mě je nevěra ta nejhloupější a přitom nejzranitelnější věc, jakou může kdokoliv někomu provést!
Když už se někdo dozví, že byl několik týdnů, měsíců i let tím ,,podváděný" půjde za někým?
Vybrečí se někomu?
Přizná někomu slabost a bolest, jakou právě cítí?
Nepůjde..
Mnoho lidí právě kvůli ,,nepřiznání" a ,,nemluvění" často trpí nejprve smutkem, samotou, depresí a nakonec z důvodu méně cennosti se rozhodnou udělat tu největší chybu v životě - ukončit svůj život..
Domácí násilí - Skoro stejné, jako u nevěry, ale mnohem, mnohem horší!
Dnes se na domácí násílí kouká z vrchu, povýšenosti, jako kdyby se tohle Vám nikdy nemohlo stát.
Nikomu to nepřeji, ten strach o osobu, kterou milujete, o kterou se strachujete, ale jste ještě dost malí na to, aby jste tomu rozuměli a na druhý den ráno posloucháte jen: ,,nikomu nic neříkejte, nic se nestalo"
Meke-up, brýle a přetvařování, jak je vše v pořádku, ale není!!
Málo kdo tohle pozná, dokud není ještě pozdě..
90% týraných žen nevyhledává celé roky pomoc, z důvodu strachu a stydu ,,co by tomu řekli ostatní"
Jenže ti ,,ostatní" jsou/byli možná, právě taky svědci domácího násilí a nikdo o tom nemá ani tušení.
Stejný důvod, proč začít s alkoholem, prášky a dostat se na samotné dno..
Opět by stačila jen odvaha a pocit, že tu někdo pro nás je, komu můžeme věřit, s kým o tom můžeme mluvit!!
Znásilnění - Ročně znásilněných dívek i chlapců narůstá čím dál víc, nemáme ani tušení, že se tohle může kdykoliv stát každému z nás a proto, když se někdo o někom dozví, že se stal terčem znásilnění, hned je označován za odpad, špínu, nechutnost a nemá právo žít mezi námi ,,normálními"??
Ostatní se od nich tím pádem drží dál, ale jak bylo a je tomu, kdo si tohle peklo musel zažít, na to se opět nikdo nezeptá.
Nemluví se o tom..
Někdy by vážně stačilo tak málo .. Být tu pro někoho, kdo nás v danou chvíli potřebuje, jen to neumí říct nahlas..
Dát mu důvod mít sílu, bojovat a věřit.. v lepší zítřky :)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Dokázal/a by jsi odpustit nevěru?

Nejspíš ano.. 14.3% (1)
Možná,každý jsi zaslouží druhou šanci.. 57.1% (4)
Nikdy.. 28.6% (2)

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 4. března 2014 v 19:16 | Reagovat

Pěkný článek, osobně si myslím, že lidé zejména schovávají pod rouškou a za křečovitý úsměv své problémy (znám takové jedince)a nemají odvahu to nikomu říct a to se v mnoha případech o žádnou tragédii vůbec nejedná. Možná, že mají dotyční své důvody, které bysme nepochopili a tak si je raději nechávají pro sebe i když tak z hloubi duše nechtějí. Máš krásné stránky, zvu Tě na svůj blog: humanlizards.blog.cz - budu ráda, když se dostavíš :)

2 Teu Teu | E-mail | Web | 4. března 2014 v 21:22 | Reagovat

[1]: Děkuji moc, určitě podívám :)

3 kejtlink kejtlink | Web | 5. března 2014 v 13:52 | Reagovat

Osobně si myslím, že o snech a přáních se mluví hodně, akorát jsou tu ty faktory, o kterých se zmiňuješ (faleš a zlost "přátel"), které křižují rovnou cestu. Ale o tom je život, postavit se všem nástrahám života a dosáhnout cíle. Je pravda, že o ostatních faktorech se moc nemluví. A je to škoda, vše by se mělo řešit.

4 Tea Tea | Web | 5. března 2014 v 15:03 | Reagovat

[3]: Já to napsala zlato tak, jak to vidím já :) Ale máš pravdu, tolik lidí denně doplatí na to, že mlčeli, že neměli někoho, kdo by je vyslechl ^^

5 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 5. března 2014 v 16:16 | Reagovat

já chápu, že pro někoho je těžké si připustit, že má problém a mluvit o něm, řešit jej. Každý jsme jiný. Já osobně jsem pro nic neprotahovat, protože máloco se vyřeší "samo". Dobře jsi to sepsala:-)

6 Tea Tea | Web | 5. března 2014 v 16:34 | Reagovat

[5]: No jo, ale když ten člověk nevěří, že tu někdo pro něj je, pak je problém o tom s někým začít mluvit..Děkuji moc :)

7 barvymehozivota barvymehozivota | Web | 10. března 2014 v 8:21 | Reagovat

S problémy ve škole je to problém. Hodně lidí si neuvědomuje, že pokud má druhý problém, je odvěci mu pomoci. Nic není na tom podat tu známou „pomocnou ruku“. Každý ji alespoň jednou v životě potřebujeme.
S prácí jsem měla tuto zkušenost – nastoupila jsem na pozici expedientky – práce mě bavila, ale má vedoucí (45let) si na mě zasedla – on je už prostě taková. Jakmile se špatně vyspala, tak měla obětního beránka. Ale nedala jsem se – můj taťka zná její mamku a tak jsem ji nechala pozdravovat a najednou už jsem nebyla obětní beránek. Ale né každý má toto štěstí.
Já se se svými sny a přáními nesvěřuji, jelikož bych poté mohla toho hodně litovat.
Pokud jde o nevěru, tak ji nesnáším a vždy jsem říkala, že bych ji nikdy neodpustila. Ale je tomu i tak nyní? Nevím. Pro mě bývalý, v mých očích, také podvedl – né s ženou, nýbrž s vírou. A to bylo pro mě horší, než kdyby mi řekl, „mám jinou babu“. Když jsem šla do toho vztahu, nevěděla jsem, že je věřící – až když jsem k němu přijela a už bylo pozdě – milovala jsem ho a tak jsem si řekla, že to zkusím. Kdybych mohla vrátit ten okamžik, nejdu do toho.
Máš pravdu v tom, že domácí násilí je horší, než nějaká nevěra. Každý říká babě, co je týraná, ať od toho chlapa uteče. Ale ono to není tak lehké – neumím si představit, že by mě chlap týral a já s ním zůstala. Ale co když se mi to někdy stane a já s takovým tyranem budu? Nemohu posoudit, jak bych v té chvíli reagovala. Doufám, že se smyslem pro život a utekla bych.
Když se mluví o znásilnění, každý si představí „něžné“ pohlaví. A já jsem ráda, že jsi napsala v článku i mužské pokolení. Proč znásilněného, tak odsuzují? Ba naopak by měli být pro něj oporou a né zavrhovateli.
Musím říci, že tvůj článek byl moc hezky napsaný! :)

8 Teu Teu | Web | 10. března 2014 v 9:12 | Reagovat

[7]: Po ránu si přečíst tak úžasnou pochvalu? Děkuji moc :)
Jinak budu reagovat na pár Tvých poznámek..Ohledně té práce, jak jsem psala v článku já to měla na praxi, kam jsem chodila každých 14 dní celý týden a brala jsem to špatně, protože já do té školy přišla skoro po roce, takže oni už měli svůj kolektiv a já na dvě holky tam s nikym moc nesedla, ve škole to bylo dobrý, seděla jsem si v první lavici u okna, sluchatka v uších a měla tzv,,svuj svět", ale na praxi, kde jsme museli tvrdnout od 7-14h. to vydržet nešlo a navíc dělat práci, která mě nebavila, na záhonech okopávat,odplevelovávat a všechno s tímhle spojené se mi hnusilo. Jsem vážně šťastná, že to mám za sebou a , že jsem nakonec zvládla zkoušky a začala nový život, tím nové studium :)
Utéct od někoho, kdo Vás týrá, opravdu není jednoduché, bohužel jsem toho byla součástí a trvalo dlouhých a nekonečných pět let, než se (někdo) odhodlal od něj utéct, taková poslední rána byla, když jednoho dne, takhle ráno vytáhl nůž a chtěl něco udělat, samozřejmě (ten někdo) by tohle nikdy v životě nedovolil a tak ho překvapivým způsobem vrazil taky nůž do srdce, ta osoba jen zázrakem přežila a tím pádem zázrakem (někdo) nebyl souzený, ale bylo to konečné rozhodnutí pro odebrání trvalého pobytu, které nebylo lehké, protože ta osoba to musela podepsat, takže menší problémy s vydíráním peněz, ale dopadlo to víc jak dobře a už je to vlastně minulost..Velká minulost :)

9 Teu Teu | Web | 10. března 2014 v 9:17 | Reagovat

[7]:  Ještě jsem se chtěla vrátit k tomu znásilnění. Moje teta pracuje u kriminální policie, jako sekretářka a píše do pc všechny případy, zakládá je a prostě administrativni práce, asi před rokem, dvěmi..mi vyprávěla, jak přímo tady v Ostravě byl případ, že nějací kluci pod vlivem alkoholu nastoupili do tramvajky a vzadu seděla dívka a oni ji začali nejprve obtěžovat slovně a pak i násilně..po celou dobu jízdy ani jeden člověk, kteří seděli vepředu se dívky nezastali, kluci dokonce drželi u dívky nůž, aby nekřičela, ale lidi se otáčeli, ale dál dělali, že nic nevidí. Strach o vlastní život, to chápu, ale zhrozila jsem se, jací lidí jsou, že vidí někoho znásilňovat a stejně si jedou dál a nežere je svědomí? Dopadlo to, tak, že dívku vyhodili z tramvaje a sami vystoupili a šli si po svých..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama