Unreality for me^^

1. dubna 2014 v 20:21 | Tea |  Téma týdne
Tohle téma mě docela zamrzelo, protože jsem si přála téma
,,Věčné mládí",
na které bych věděla co psát, ale Život mimo Zemi?




Možná něco mimo naší Zemi existuje, nechci tady psát, jak nic takového existovat nemůže, ale pro mě neexistuje.
Nic jsem nikdy neviděla, ani vidět nemůžu, tak proč bych tomu věřila?
Vesmír existuje, ale v něm je život nereálný.
Ve Vesmíru, bych nikdy žít nechtěla, v žádném případě.
Narodila jsem se přeci tady na Zemi, v tomhle 21.století a svůj život miluju.
Ano, z politických stran není dokonalý, ale to snad skoro v žádné Zemi.
Nechci naší Zemi kritizovat, naopak odůvodnit věci, proč jsem šťastná, že žiju, právě na naší Zemi.

Minulý týden jsme ve škole koukali na jeden díl Vyprávěj, který pojednával o 20.8.1968,
kdyby někdo neměl dějepis moc v lásce a tohle datum mu nic neříkalo (i takoví jsou, když se na tuto otázku zeptala učitelka z Dějepisu dneska a všichni mlčeli a bohužel jen z mých úst vyšly slova tohoto data a přitom tohle datum bylo nejmíň několikrát v seriálu řečeno),
ale jinak jde o okupaci naší tehdejší Československé republiky ruskými a mimo jiné dalšími vojáky, například maďarskými,polskými,německými..
Celý díl jsem sledovala s hrůzou, bylo to natočeno tak dokonale, život v té době, ta bezmoc, která tu panovala, ty boje za naší svobodu, za naší Zemi!

Vážně bych si nepřála ani za nic v té době žít, nevědět, co je to studovat, cestovat, být svobodná..
Každý si stěžuje, pořád jen stěžuje, na školu, práci, lidi, události, problémy..
Já si uvědomila, že vše tohle je pro mě nepodstatné.
Mám možnost studovat, protože vím, že v jinačí době tahle možnost nebyla, na jiné Zemi by snad byla?
Baví mě studovat, baví mě škola.
Nepoznáte vždy jen ty dobré a hodné lidi, sem tam zakopnete o někoho, kdo Vám ublíží, nebo Vám jinak nesedne, ale jsme svobodní a můžeme si sami vybírat, s kým se bavit chceme a budeme, nikdo nemůže přijít a něco nám přikázat.
Nechci s tím člověkem mít nic společného, tak prostě mít nebudu, ponaučím se z toho, že jsem dotyčnýmu věřila, ale jdu dál, můj nádherný život jde dál!

Zatím jen jednou, ale dostala jsem šanci navštívit Anglii a Francii.
Byl to můj nejsilnější zážitek, být někde tak daleko, plout po lodi, být v centru Londýna, kde jsme se málem ztratili, vidět Buckinghamský Palác, londýnský park, Aifelovou věž a další krásné věci.
Někde jinde, třeba ve Vesmíru snad existují nějaké státy a jejich krásy?
Můj životní sen je podívat se do Ameriky a věřím, že si ho splním, že se vydám do Californie, Los Angeles, New Yorku.
Budu na místě, kde se točili mé nejoblibenější seriály.
Uvidím Zemi, kde žijou mé hvězdy.

Nedovedu si a ani si nechci představit, že nic z mého života by se nestalo,
že bych žila někde, kde nejsou lidi, není rodina, nejsou přátelé, není hudba, nejsou koncerty, nikdo neví, jaké to je něco prožívat, být spokojený, zamilovaný, mít koho obejmout a mít na koho myslet a těšit se..
Vážím si mého života tady na Zemi, i přes vše špatné, co mě potkalo, co jsem prožila, ale dál žiju, dál si plním své sny, prožívám momenty, kdy si pak povím

,,Tohle jsou chvíle, pro které se vyplatí žít"

Nikdy bych ani nepomyslela na sebevraždu, nebo na cokoliv podobného!!!
Nepochopím někoho, kdo by toho byl schopný udělat.
Chápu, že se člověk dostane na to největší dno, vlastně kdykoliv, ale pořád se může kdykoliv z toho dna dostat a bojovat o lepší konec :)

O lepší život :)
O lepší zítřky :)
Žít na Zemi je to, nejkrásnější a nejvzácnější, co nám bylo dáno.


Zdroj: http://blog.horehron.sk/wp-content/uploads/2012/11/heaven.jpg


Zdroj: http://www.mojestarosti.cz/poradna/images/mconsult/images/1368894438_volnost.jpg


Zdroj: https://www.facebook.com/MyCoNieSmeOvceAPocuvameSiSvoje



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama