Rozdíly a pořád jen rozdíly.

28. května 2014 v 18:11 | Tea |  Můj život, Můj deník.
Při prvním přečtení tématu týdne: černá ovce, jsem si vzpomněla na jeden vtipný, ale poučný film pro mládež, který nese název Černá ovce a vypráví o 16. leté dívce, která žije v křesťasnké škole a internátě, když jí její kluk prozradí, že je gay, tak se snaží mu dokázat, že to není pravda a po prvním milování zjistí, že to nezůstalo bez následků a další následky příjdou záhy ze školy i z rodiny, ale i přesto, že je pro každého černou ovcí rodiny, která ponížila všechny svým činnem, našla se jedna osoba, která ji v tom nenechá samotnou.
Neotěhotněla jsem v 16 letech, jako hlavní hrdinka ve filmu, ale zklamání v rodině mám s dívkou společné, bohužel taky.




Od malička jsem tušila a věděla, že něco není v pořádku, jen jsem ještě v té době nevěděla proč.
Proč, když babička k nám příjde, mazlí se, pusinkuje a daruje i sedmé z nebe mé starší, prvorozené sestře, ale na mě se jenom mračí..
Babička mě musela každý den vodit do školky a odpoledne se střídaly s mou o 6 let starší sestrou a ani jedna z nich z toho nebyly ani trochu nadšené, ale já za to přece nemohla a hodněkrát jsem si myslela, že jsem jenom na obtíž.

Má starší sestra byla babiččin miláček a dávala to vždycky hodně najevo, hrozně ráda dokazovala svou babiččinou lásku tím, že brávala sestru na nákupy, za mými a mamčiny zády ji podstrkovala padesáti i stokoruny, ale já to nikdy nesměla vědět.
Dokud jsem to jednou neviděla na vlastní oči, opravdu jsem o ničem neměla tušení, pak jsem jen lítostně brečela, že sestra vždycky něco dostane od babičky, ale já ne.
Děda si byl moc dobře vědomý, jak se babička chová a snažil se mi to pak trochu vynahradit, ale pocit, že jste a vždycky budete u někoho, ta druhá, nepřešel..

Další důkazy o tom, že má starší sestra mohla vše, ale já nikoliv, se mi začalo dál projevovat, když jsem už byla starší, každým rokem jsme s babičkou jezdívaly na chalupu na Vysočinu a jelikož sestra už měla potom 15,16,17 let, chodívala po večerech ven, nejčastěji před místní hospodu, kde se scházela z ostatníma a domů se potichu vracela až k ránu, kdy babička už vždycky spala, ale mě vždycky příchodem do našeho společného pokoje vzbudila, takže mi to niky neuniklo.

Jelikož jsem už věděla, že mezi mnou a babičkou nebude nikdy opravdová vnučkovská láska a náklonost, naopak při každé příležitosti volání s mamkou si nedovolila nepostěžovat si, co ji vše dělám, jak zlobím, jak odmlouvám, jsem drzá a vše ostatní, ale o sestře jen samou chválu a když jsem začala teprve být drzá a říkat pravdu, zasloužila jsem si jen urážky, jak lžu a vymýšlím si, sestra byla velká a může si po večerech chodit ven a nikdy nebyla venku do rána, do půl noci maximálně, s jejím chrápaním to věděla přece nejlíp.
Že byla po nocích venku jsem chápala, dokonce jsem jí to vždycky tak nějak záviděla, protože já musela být ta, která zůstavala každý večer s babičkou u televize, ale nejvíc mě štvalo, že to zapírá a ze mně dělá toho rozmazleného spratka, co si vymýšlí.

Přísahala jsem, že až mně bude 15 a budu starší, jako byla má starší sestra budu taky chodit po večerech ven a pak se uvidí, jak se mě bude zastávat..
Samozřejmě, že to bylo pak řečí mamce: ,,Renat, nechci ti mluvím do tvé výchovy, stejně celý život jenom tu Terezu rozmazluješ, ale dovolovat ji, abych v jejích letech se toulala po nocích a chodila po diskotékách, to bych ji nikdy v životě nedovolila"
A bylo to tu zase, ta zapomnětlivost..
Moje sestra mohla, ale já byla pořád malinká holčička, která v 15, 16 letech musela být v 10 hodin doma, jinak bylo peklo u mé babičky..

Na každé narozeninové oslavě, která v naší rodině byla a my se sešli všichni i s mamčiným bratrem a s jeho rodinou, tak nebyla oslava, kde bych nebyla terčem a důvodem hádek já..
Ano, jak já to jen dělala..
Babička se strejdou s radostí hučili a vyčítali mamce, jak mě celý život vychovává, jak vypadám, jak se chovám, že mi vždycky až moc dovolovala, mohla jsem mít melír, chodila jsem si oblíkaná, jak jsem chtěla, ale chudáček Gábinka, starší sestřička měla krutý a tvrdý režim..

Kdyby bylo na babičce a strejdovi už dávno by mě dali někam do vojenského zařízení, abych zjistila, jaký to je mít režim, pořádný pohyb a změnila to, jak vypadám, to jim leželo v žaludku celý život hlavně.
Nikdy mě nedokázali brát, takovou jaká jsem, pořád to bylo samý: Koukej na Gábinku, vysoká, štíhlá, krásná, uklízí doma, pomáhá mamce, nezlobí a TY..

Když sestra začala kašlat na střední a rok před maturitou utekla z domu a já ve 12 letech ztratila svou starší sestru, kterou jsem neměla ráda za to, že ona byla, je a vždycky bude pro všechny ta lepší, ale zároveň jsem ji měla ráda, protože jednou to byla má starší sestra a najednou jsem zůstala doma s mamkou sama..
Stejně to nic neměnilo na tom, pokaždé připomínat, abych si z ní brala příklad a to mě dokázalo tak strašně rozčílit, že pořád připomínají jen to úžasné, ale co všechno provedla už najednou nikdo nevěděl, ale u mě je to vždycky přesně naopak.

Bude mi 20, studuju, do konce března jsem si dva roky přivydělávala, abych pomáhala mamce s domáctností a přeju si jít příští rok na výšku.
Má starší sestra má 26, před dvěmi lety se po pěti letech ozvala mamce i babičce, jako by se vůbec nic nestalo, jakoby jí mamka 3 roky neplatila soukromou střední školu, zájezdy do Francie na povinnou praxi a ona jednoho dne utekla a pak jsme ji pět let ani nezajímaly, ani jsme ji nestály za to, aby nám oznámila, že má už dvou letého chlapečka, že jsem teta a mamka babička..

Stejně byla babička celá nadšená z návratu úžasné bezchybné vnučky a hned ji byla velmi nápomocná, když si sestřička řekla o peníze na notebook, zařízení nového bytu, to bylo omlouvání: ,,Chudák holka ty peníze potřebuje, stěhují se kvůli malýmu do většího bytu, přece by bylo ode mně hnusné, kdybych vlastní vnučce nepomohla",ale u mě to byly zas jenom výčitky: ,,Jsi už plnoletá a jenom studuješ, pořád jsi mamce na krku, ona tě živí, už bys měla dávno pracovat a být samostatná, ale co se divím, mamka celý život dělala vše za tebe a bude tě mít na krku do padesáti, kdo by tě vlastně chtěl na krk, jak vypadáš."

Ano, starší sestřička má jen základní školu, nikdy nepracovala, utekla z domu, ale pořád je to její milovaná vnučka, které kdykoliv strčí peníze, ale za to já jsem jen přižívnice, které záleží na svém vzdělání a připomínám, to, že jsem dva roky pracovala a mamce dávala skorou celou mou výplatu každý měsíc, to už nikdo nepřipomene.

Rozdíly, pořád samé rozdíly, celá léta, jsem v očích babičky a strejdy jen černá ovce rodiny, která se neměla snad ani narodit, protože se za ni stejně jen styděj, protože nejsem a nikdy nebudu podle jejich představ, jako je má starší sestra, po vzhledové stránce samozřejmě.

Omlouvám se, jestli tento článek někdo pojal, jen jako mé zoufalé stěžování na mou osobnost, jen jsem se musela po těch letech rozepsat na toto téma, protože stále to jen dusit v sobě a nevypsat se..
Možná nejsem první ani poslední, kdo to má v rodině podobné, nebo stejné, jako já a třeba pochopí, proč jsem měla potřebu to sem vypsat, když jsem dostala příležitost díky tématu černá ovce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sw sw | Web | 28. května 2014 v 19:01 | Reagovat

Mrzí mě jak se k tobě babička zachovala, tohle by se v rodině dít nemělo. Neodpustím si jen jedinou připomínku, že se říká poučný, ne ponaučný... :)

2 Narween Black Narween Black | Web | 28. května 2014 v 19:01 | Reagovat

Nemáš sa začo ospravedlňovať :) Mala si to (a máš) vážne ťažké... neviem čo iné napísať, snáď len to, že s tebou hrozne veľmi súcitím... A možno si babička niekedy uvedomí svoje chyby, aj keď podľa toho čo si napísala to asi nie je pravdepodobné, či ?

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 28. května 2014 v 20:16 | Reagovat

Život se prostě s někým nemazlí.  Ale pro Tebe to má jedinou pozitivní stránku. Budeš vědět, co ve svém osobním životě vůči svým dětem a později možná i vnoučatům rozhodně nemáš dělat.

4 Stencee ^^ Stencee ^^ | Web | 28. května 2014 v 21:10 | Reagovat

Mám husí kůži na rukou z tvého příběhu. Moje mamka zažila něco podobného, ale ne od babičky, ale od svého otce. Když o něm vypráví (večer vedeme dlouhé rozhovory o všem možném), nikdy neřekne 'táta,' ale mluví o něm jako o Koloszovi, což bylo jeho příjmení. Proto se snaží mě a mému bratrovi vynhradit to,co se jí stalo. Plus se mým rodičům přihodila další katasrofa, zemřel jim syn a mému bratrovi batr, když mu bylo 16 let. Já v té době ještě nežila narodila jsem se přesně 11 měsíců po jeho smrti. A to si nedokážu vybavit co by se dělo, kdybych se nerodila o měsíc později...

5 Tea Tea | E-mail | Web | 28. května 2014 v 22:36 | Reagovat

[1]: Za tu chybu děkuju, hned to opravím samozřejmě :)

[2]: V dětství a v dospívajícím věku jsem to brala nějak jinak, víc, ale teď jsem už dospělejší a je to fakt, který už prostě nezměním, už se nehádáme a nemáme mezi sebou rozepře, ale co se vše stalo za ty léta, se už prostě nezmění, ale děkuju :)

[3]: To je pravda, mně na tom celým je líto spíš to, že pořád jsem nepochopila, proč jsem ji od malička vadila a proč ty rozdíly mezi námi dělala, jestli to je vážně jenom tím, jak prostě vypadám a jaká jsem :( Ale ano určitě je to poučení :)

[4]: To je mi líto, nebylo by to už vůbec lehký ani pro tvý rodiče, ani pro tebe, kdyby to bylo přesně o rok, to si dovedu představit, ale hlavně, že to dopadlo dobře :)

6 Kodama Kodama | Web | 1. června 2014 v 17:37 | Reagovat

Ten pocit znám... Je to přesně ten důvod, z jakého se hned, jak to jenom půjde, seberu a půjdu bydlet do vlastního.
Nepovažuji to za zradu vůči mé dokonalé rodině... Jen nemám potřebu dělat ze sebe mučedníka :)

7 Kodama Kodama | Web | 1. června 2014 v 17:38 | Reagovat

[1]: Ono je tam těch chybek více, ale nebuďme puntičkáři: děláme je všichni :D

8 Tea Tea | E-mail | Web | 1. června 2014 v 23:26 | Reagovat

[6]: Tak já jsem doma ráda, studuju chci jít na výšku a na vlastní bydlení bych opravdu momentálně ještě neměla a s mamkou jsem ráda a s mladší ségrou :) Jinak děkuji :)

9 Sidney Sidney | 3. června 2014 v 19:37 | Reagovat

mě se stalo něco jiného taky s babičkou a dědou byla jsem malá ani si nepamatuju kolik mi bylo a měla jsem takovou panenku kterou jsem nespustila z očí, z mysli a ni z ruky byla černá prostě můj malý černoušek a ráda jsem chodila k babičce a dědovi ale jim se ta panenka nelíbila a jednou mi řekli ať knim nechodím když mám tu panenku nevím jestli to mysleli vážně nebo ze srandy ale já byla strašně smutná

10 Tea Tea | Web | 4. června 2014 v 11:58 | Reagovat

[9]: to mě mrzí, snad to dobře dopadlo :)

11 Sidney Sidney | 4. června 2014 v 13:53 | Reagovat

[10]: jo dopadlo ale tebe mi je líto

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama